|
PÍSNĚ AMERICKÉHO ZÁPADU 2 |
seznam textů na stránce |
|||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann
|
Pastorovy sliby zpěv: P. Král Náš pastor mi nasliboval ráj na nebesích, kdybych já se dobře choval, nebyl samej hřích, nemám chlastat, neloupit a bejt jak lílie a / šerifově manželce říct: Holka, ádié! Tak jsem dal na jeho radu, začal méně krást a pak vylil za ohradu skoro všechen chlast. V báru jsem však nenápadně jednu flašku štíp, když je člověk někdy na dně, je mu potom líp.
Každou radu pastorovou na srdci jsem měl, jen na paní šerifovou já nezapomněl, přestože měl na všech oknech pevnou petlici, dělali jsme pěknej průvan v jeho ložnici. A když jednou v neděli dál páchali jsme hřích, šerif náhle s pistolí stál zlostně ve dveřích, než jsem stačil bláhově se skrejt pod peřinou, tak mě trefil mezi oči ránou jedinou.
Náš pastor mi nasliboval ráj na nebesích, kdybych já se dobře choval, nebyl samej hřích, Proč já dělal jenom kejkle, nemodlil se víc, nemusel bych dneska v pekle snášet tenhle hic. Všude jenom smrad a špína, nikde žádnej květ, schází mi tu modrý nebe, rozdupaná step, jak je krásně na Zemi, to člověk posoudí, až když, lidi, věřte mi, do pekla zabloudí. |
1 - Pastorovy sliby 2 - Chvíli jsem postál 3 - Chlap beze jména 4 - V neděli chci spát 5 - Sbohem, Georgie 6 - Honák z Dublinu 7 - Tátovy rady 8 - Bůh mi sílu dej 9 - Do mraků píšu ti 10 - Šumař s bílou holí 11 - Nežádoucí řeka 12 - Oú, to se někdy stává 13 - Toulal jsem se Coloradem 14 - V cedrovým údolí 15 - Sedm flašek whisky 16 - Vem si chlapa od koní |
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann
|
Chvíli jsem postál zpěv: M. Hoffmann Chvíli jsem postával u jejích vrat, chvíli jsem postával, než půjde spát. Chvíli jsem postál, chtěl lásku jí dát, zatím jí dostal můj kamarád.
Chvíli jsem postával před nádražím, na život nadával a srkal gin. Pak smířenej se vším já cucal ten šmak, tak jsem si nevšim, že ujel mi vlak.
Chvíli jsem postál, a mrtvej byl vzduch, za chvíli k nebesům míří můj duch, že já si nevšim těch banditů dvou, co si tu svý účty vyřizujou.
Dlouho jsem postál u nebeskejch bran, kolem je vojáků plničká pláň. Ať šedý či modrý svý kabáty maj, čeká je za bránou společnej ráj.
Chvíli jsem postál, teď zeptám se jich, /: jak účty si vyřídil Sever a Jih. :/ |
|||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann |
Chlap beze jména zpěv: Tomáš Linka Byl to chlap jak mrštný hádě střídal místa na Západě od jihu až vzhůru na sever. A že jeho pravý jméno zůstalo vždy utajeno, říkali mu Lupič Ahasvér. V Montaně na řece Clarku ukrad v bance fůru šperků a pár sytě modrých safírů. A pak napsal do trezoru: „Tady krad Jim z Baltimoru“ vzal i balík cenných papírů.
Rf.: Jeho jméno Bůh jen znal na jiného rád si hrál.
Byl to grázl vychytralej v Coloradu tam je známej zas pod jménem Montgomery Bill, vykrad sídlo guvernéra a že doma byla dcera, tak se ještě láskou pobavil. V Nebrasce byl Johnem Smithem, v Idaho zas Fredy Pearsem, Harry Stounem pak na Yukonu, Oregon či Arizona, všude nosil jiný jména, pravý ale neřek nikomu.
Rf.: Jeho jméno…
Když pak v Houstonu v nočním baru dělal místní šerif šťáru, představil se jako Willy Hoad šerif ale nebyl blázen, želízka mu utáh rázem, v Texasu ho čeká Velkej soud. Těžko už se někdo doví jeho jméno opravdový, když ho táhne provaz k nebi výš. Chudák hrobník, ten má potíž, neví jaký jméno totiž vyřezat má na dřevěnej kříž.
Rf.: Jeho jméno, Pánbů ví, už se žádnej nedoví. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann
|
V neděli chci spát zpěv: Václav Limberk V pondělí já krávy ženu, v úterý je prodám v Renu, ve středu zas táhnu k řece drát, ve čtvrtek je značkování, v pátek v bance kočkování, v sobotu si bude se mnou zdejší šerif na honěnou hrát.
Rf.: V neděli, v neděli, jedinou mám naději, to si můžu malej voraz dát, v neděli, v neděli ve svý teplý posteli to chci moje milá sám bez tebe spát.
V pondělí se čistěj chlívy, v úterý, to štípu dříví, ve středu jdu do báru se prát, ve čtvrtek zas kýbl, koště, v pátek probírka na poště, v sobotu si bude se mnou strarej šerif na honěnou hrát.
Rf.: V neděli, v neděli, šerif zná jen kostely, to si můžu klidně voraz dát, v neděli, v neděli ve svý teplý posteli to chci moje milá sám bez tebe spát.
V pondělí mě daj do basy, v úterý mi stříhaj vlasy, ve středu mi soudce bude lát, ve čtvrtek pak vzývám Boha, že jim v pátek vemu roha, v sobotu si budou se mnou polísmeni na honěnou hrát.
Rf,: V neděli, v neděli, to mě ještě honějí, nemůžu si doma voraz dát, v neděli, v neděli, na rozvrzaný posteli to chci moje milá vedle tebe spát. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann |
Sbohem, Georgie recitace: P. Novotný Nádhernej zdál se mi včerejší den: já při práci u nás v dole našel jsem dva diamanty velký, jak ořech lískovej. Navečer po šichtě, když jsme šli ven, já schoval je před stráží pod jazykem a jak se ukázalo, byl to úkryt víc jak tutovej..
Rf.: Alelújá, alelujá, cestou domů mávám nebesům. Alelujá, z kamenů já zbohatnu a koupím ženě dům.
Když jsem se vrátil domů, tak se ženou, jak dva spiklenci za záclonou staženou, začali jsme krásný plány kout. Ale v noci pak se mi zdál strašnej sen, jak místní šerif i s důlním předákem, mně ráno přišli pouta zacvaknout.
Rf.: Alelújá, alelújá, už mě táhnou nocí k vězení, alelújá, alelújá, marně čekám na probuzení.
A dál to šlo všechno jak na drátku: stojím na lešení, na krku mám oprátku, když vtom se konečně probudím celý potem orosen. Vyskočím z postele a řeknu: „Mordié!, ženo, sbal věci, hned teď jedeme z Georgie. Tohle byl pokyn Boží a ne sen!“
Rf.: Alelújá, aleluja modlitbou se loučím s Georgií, alelújá, z kamenů já zbohatnu až v Kalifornii. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann
|
Honák z Dublinu zpěv: M.Krbec Já znal tu holku fůru let to byla ještě špunt její táta-starej Brad měl velkej ranč a grunt. Teď už jí je dvacet asi grunt ji neláká, na Planinách nabrnkla si Skota – honáka.
Rf.: Má / ráda ze všech hrdinů jen honáka z Dublinu.
A velká láska jako trám tu prýští z obou stran když zasáh její táta sám a zhatil jejich plán. To ji jednou načapal, v náručí honáka a rychle holku domů hnal a Skot má padáka.
Rf.: Má / ráda….
A holka nesmí z domu ven, jen s mámou akorát a za předáka jménem Ben, že má se rychle vdát. Kvůli prachům s Benem žít, ji vůbec neláká, radši by si chtěla vzít jen svýho honáka.
Rf.: Má / ráda….
V noci dala do krabic peníze, výbavu co našetřila, ba i víc a míří k přístavu. V Dublinu se vylodila s velkým loďákem a pak si to namířila za svým honákem.
Rf.: Má / ráda….
Teď napsala mně tajně list, že všechno ke O.K., že maj kde bydlet, maj co jíst na jihu Galloway. On má svý stádo, sem tam rum a víc ho neláká a ona lásku, malej dům a svýho honáka.
Rf.: Má / ráda ze všech hrdinů jen honáka z Dublinu. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann |
Tátovy rady zpěv: P. Král S první svou láskou jsem životem plul, patřil jí na jihu stříbrnej důl když jsem řek´ tátovi: O ní bych stál, životní radu mi dal:
Rf.: Bohatý ženský se, můj synu, chraň, z každý se nakonec vyklube saň.
A pak jsem objevil pod mostem skrýš v ní holku chudou, jak kostelní myš, když jsem řek´ tátovi: O ní bych stál, životní radu mi dal:
Rf.: Chudobný ženský se, můj synu, chraň, namísto lásky jen nastaví dlaň.
Marry jsem miloval jak malej kluk, chudá či bohatá, bylo mi fuk, když jsem řek´ tátovi: O ní bych stál, životní radu mi dal:
Rf.: Každičký sukně se, můj synu, chraň, ženská je nejdražší životní daň.
Cheyenský dívce jsem svý srdce dal, ve městě jsem si ji potají vzal, než stačil táta svou radu mi dát, tak jsem mu řek akorát:
Rf.: Sám kdybys konal, jak zní rada tvá, /: nebyl bych, otče můj, na světě já. :/ |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann
|
Bůh mi sílu dej zpěv: M. Hoffmann U nás v městě jak se někde zjevil ženskej pléd, slítli se hned chlapi jako čmeláci na med, než jsem stačil vymyslet si pro ni ňákej song, nakonec jsem zase zůstal plonk. Když zastavil před Saloonem dostavnickej vůz, ten, co přivez tanečnice, samej prima kus, než jsem stačil nazout boty, ó, já dětina, nezbyla tam pro mě jediná.
Rf.: Bůh mi sílu dej, bejval jsem ou kej.Bůh mi sílu dej, já zůstal plonkovej.
A tak běžej léta a já trčím jako kůl, kolem mě je v Saloonu jen samej prázdnej stůl. Všichni už jsou ženatý a já jsem pořád plonk, a pak zahrál osud honky - tong. Když přijela černovlasá kráska jménem Key, byl jsem tady ze všech chlapů volnej jedinej. Každá ženská svýho muže doma zaklíná a Key mně spadla rovnou do klína.
Rf.: Bůh mi sílu dej já jsem teď ou kej. Bůh mi sílu dej, už nejsem plonkovej,
A jak léta běžej, doma dětí přibejvá, žena tvrdí, že jí na mě čas už nezbejvá. A tak chodím do hospody, když mě pustí ven, za chlapama se stejným osudem. Jednou tejdně do báru a jinak ani hnout, nadáváme jedním dechem svorně na chomout, a když se žádná ženská oknem tajně nedívá, tak každej chlap si s chutí zazpívá:
Rf.: Bůh mi sílu dej, bejval jsem ou kej. Bůh mi sílu dej, ať jsem zas plonkovej, ať jsem zas plonkovej. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann |
Do mraků píšu ti zpěv: M. Hoffmann Trpím tu v lapáku jak Ahasvér, koukám se do mraků, znám jejich směr: k jihu si uhání Vysočinou, kde já mám holku svou, tam v Idaho.
Rf.: Do mraků píšu ti bláznivej list, až k tobě doletí můžeš ho číst. Slunce ti osvítí moje psaní, až k tobě doletí za svítání.
V týhletý skále já domov teď mám, v týhletý skále trest odpykávám. Zbývá už jen pár let pod ostrahou, a pak se vrátím zpět do Idaho.
Rf.: Do mraků píšu ti…
Oblaky dneska maj opačnej směr, od tebe utíkaj sem na sever. Marně však hledám v nich odpověď tvou, v oblacích šedivých od Idaho.
Rf.: Možná, že píšeš mi pár hezkých vět, mraky už odešly, já špatně čet. V oblacích šedivých jak tmavej kov, lehce se ztratí tvých něžných pár slov. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann
|
Šumař s bílou holí zpěv: Tomáš Linka Zazpívám o šumaři, co v mládí ztratil zrak, když ho srazil u kolejí Pacifickej vlak. Byl to chlápek z Kentucky, co uměl psát i číst, teď ale bloudí po světě, jen aby měl co jíst.
Rf.: S bílou holí chodí světem dál, všem v okolí svoje písně hrál.
Když zavítal do Carsonu, tak před kovárnu stoup´, začal tam hrát opřenej o telegrafní sloup.
V rytmu hudby s podkovou se kovář lopotí, ta se náhle vymrští a voknem proletí, šumařovi trefí se hned vedle vobočí, muzikant se polomrtvej k zemi poroučí.
Rf.: S bílou holí leží v posteli,v horečkách se zimou tetelí.
Celý dny mu na tu ránu kovář dával led, třetí den se brzo k ránu šumař z lůžka zved.
Šumař koukne na kováře, pak do ohně pliv: „Pane Bože, stal se zázrak, vidím jako dřív!“ Hůl tam nechal, kovářovi připil na zdraví, a pak zmizel, ale všude o tom vypráví.
Rf.: Bílá hůl teď hrdě visí tu, nad kovárnou přímo na štítu.
Ve všech státech na Západě, ba i v Kentucky, rozkřiklo se, že prej kovář dělá zázraky. A tak všichni marodi teď sbíhají se sem, za šamanem z Carsonu, bejvalým kovářem. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann |
Nežádoucí řeka zpěv: M. Krbec Joe Barry na jaře z vězení plách, že prej krad dobytek na pastvinách, z Nevady uhání za svobodou, k řece, co hraničí s Arizonou.
Rf.: Říká mu Boží hlas: „Chceš-li se kát, na správnou cestu teď musíš se dát, modlil ses po ránu, Bibli jsi ctil, u řeky Jordánu, tam je tvůj cíl.“
„Jordán vem´ čert, mě teď šerif honí, já musím zmizet do Arizony!“ Proud Colorada však nahání strach, jak běsnící roj býků na pastvinách.
Rf.: Říká mu Boží hlas: „Chceš-li se kát, na správnou cestu teď musíš se dát, modlil ses po ránu, Bibli jsi ctil, u řeky Jordánu, tam je tvůj cíl.“
V horách je tání a řeka má spěch, z přívalů vody se tají mu dech, přesto Joe koňovi na krk si leh´: „Dovez mě, běloušku, na druhej břeh!“
Rf.: Říká mu Boží hlas: „Mou radu ber ještě je, hochu, čas vzít jiný směr, modlil ses po ránu, Bibli jsi ctil, tak zamiř k Jordánu, to je tvůj cíl.
V korytě řeky však koně vzal proud, ze třmenů nemoh se Joe vyvlíknout, ztrácí se ve vlnách kůň, ba i Joe, co přeplout chtěl běsnící Colorado.
Rf.: Neslyší Boží hlas: „Měl jsi se kát, ke Svaté řece jsi měl koně hnát. Kdo nechce vyslechnout rozhřešení, strhne ho temný proud zatracení.“ |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann |
Oú, to se někdy stává zpěv: M. Hoffmann Byly to dvě kamarádky, hezká Jessie, žhavá Kate, Jessie, ta se drží zpátky, drsnej chlap je pro ni šmejd. Kate naopak tuze ráda na chlapa se zavěsí zatím ale jenom strádá, každej sní jen o Jessii.
Rf.: Ou, ou, ou, to se někdy stává, ou, ou, ou, život běží dál.
Kate zašla i do kostela, věřícím tu hlavu plést, líbil se jí kazatel a v kapli ztrácí svoji čest. Nějak se jí zalíbila tahle náhlá osvěta a bez Jessie vyrazila za poznáním do světa.
Rf.: Ou, ou, ou, to se někdy stává…
Nejdřív to byl každý druhý, který se dal snadno svést, když pak ale přišly dluhy, prodávala svoji čest. Kate projela různý státy, pouští chlapy do gatí ale jen bohatý táty, co za lásku zaplatí.
Rf.: Ou, ou, ou, to se někdy stává…
Za rok se pak vrací domů ze svý cesty žhavá Kate, v bance má půl miliónu a má na to v kapse glejt. Zato Jessie, v hlavě stužku, co nechtěla světem jít, dělá u Kate bídnou služku, aby měla z čeho žít.
Rf.: Ou, ou, ou, to se někdy stává… |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann
|
Toulal jsem se Coloradem zpěv: P. Král Toulal jsem se Coloradem, hledal zlatej důl, nenašel jsem valoun jeden, ani zrnka půl. V Oklahomě, Montaně já projel každém kout, kde / tulák by moh´ rychle zbohatnout. Toulal jsem se Arizonou, Nevadou jsem jel, nikde jsem však štěstí nenašel.
Tak jsem marně na Západě hledal mlžnej cíl, bezradnej, jak vlčí mládě jsem koně zastavil. Teď už vím, že štěstí svý jsem nechal v Idaho, kam teď moje stopy povedou. Grace tam má svou haciendu, čeká na mě v ní, už prej šije šaty svatební, a u ní skončí moje toulání. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann |
V cedrovým údolí zpěv: M. Krbec Mý jméno je Hunnigan, říkaj mi Jim, bejval jsem dlouho sám po mnoho zim, pak herku jsem osedlal, brendy si líz namířil na jih, kde slunce má říz. Do Kalifornie vábil mě čuch, říkaj´, že tam žije holek jak much. V Cedrový údolí, kam se mám dát, tam tisíce bulíků nemá kdo hnát.
Rf.: V Cedrovým údolí, jó, tam je ráj, na volky, na holky bohatej kraj.
Předák mě uvítal jak táta můj, dal mě hned ke stádu, né kydat hnůj dostal jsem postel a na prádlo skříň, za den pět dolarů, víc ani míň. V neděli v saloonu řádím jak lev o tanec žádá mě moc krásných děv. Mě ale neláká jediná z nich jen dcera předáka stojí za hřích.
Rf.: V Cedrovým údolí, jó, tam je ráj, na volky, na holky bohatej kraj.
Žádám ji o tanec, předák jen kýv, když jsem ji políbil, zařval a pliv: „Vypadni z údolí, hoď sebou, hoď! To není dcera má, ale má choť!“ Vyklízím ze skříně všechno, co mám, ještě teď v noci si balím svůj krám, ač dávám výhybku na sever zpět, po jejím polibku pálí mě ret.
Rf.: V Cedrovým údolí, jó, tam je ráj, na volky, na holky bohatej kraj. V Cedrovým údolí prázdná je skříň, o jednoho volka teď mají tu míň. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann |
Sedm flašek whisky zpěv: Tomáš Linka U nás v baru Sunday Ray říkali mu Bezednej, chlastal totiž jako suchá zem, pro něj bylo zcela běžný sedum flašek starorežný do dna vypít sám jen za tejden.
Každej pátek jako saň do báru vlít, v ruce zbraň, sedum flašek vizoura si vzal. Bez placení mizí v dáli, střílení se chlapi báli, Bezednej už pár jich odrovnal.
Rf.: Nikdo nedá ani ránu, šerif ten je taky v Pánu, tak tu řádí lotr Bezednej. Starej barman svírá pysky, tejdně sedum flašek whisky, tak je sladkou pomstou posedlej.
Namísto, aby šel chrápat, v noci dostal barman nápad, jak se zbavit lotra v Sunday Ray. Další pátek v jeho sálu sedum flašek na regálu čeká, až sem vlítne Bezednej.
A když večer jako saň do baru vlít, v ruce zbraň, sedum flašek vizoura si vzal. Chlapi jsou tu beze zbraně Bezednej se šklebí na ně a pak mizí pyšně jako král.
Rf.: Víc už se tu neobjeví, na co umřel, chudák neví, po pití mu nebylo moc hej, netušil, že barman smísí vizoury a jed na krysy, a tak skončil lotr Bezednej. a tak skončil lotr Bezednej. |
|
||
|
hudba: M.Hoffmann text: M.Hoffmann
|
Vem si chlapa od koní zpěv: M. Hoffmann Neber si, holka, advokáta, doma ho málo uvidíš. ten zná jen kličky , k soudu chvátá, zatím co doma sama spíš. Neber si, holka, funebráka, ten dělá rakve akorát, po nocích u hrobů se fláká, pánbu ví, kde tě nechá spát.
Rf.: Vem si chlapa od koní, co je ve dne v sedle sám, večer tě senem provoní, až dá vale pastvinám.
Neber si, holka, obchodníka, kupec je zrádnej element, ošidí klidně zákazníka a tobě nedá ani cent. Neber si, milá, karbaníka, má plnej rukáv cizích es, doma pak v noci karty míchá, vzteklej, že do chomoutu vlez.
Rf.: Vem si chlapa od koní…
Neber si, holka, lazebníka, nůžky a břitva nejsou fér, střídá prej dámy jako trika, říkáš si jenom o malér. Neber si, holka, muzikanta, co v baru hraje samej kýč, chvíli si hraje na amanta a pak ti zmizí a je pryč.
Rf.: Vem si chlapa od koní, co jen tebe v srdci má, co tě senem provoní a vypadá tak jako já. |
|