zpět na seznam alb

AUSTRASKÉ PŘÍBĚHY  2007

seznam textů na stránce

hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

Moje Austrálie                                    zpěv: M.Hoffmann

Austrálie, ta se choulí na své jižní polokouli,           lůžkem je jí Tichý oceán, znám ji jenom z různých skriptů, tu zem s vůní eukalyptů, temných nocí, pozlacených rán.

Rf.:  Austrálie žije ve mně, opačnej pól naší země na ni hlavně v zimě myslívám. Když jsou u nás krutý mrazy v Austrálii choděj nazí u krbu pak na ni vzpomínám.

Klokani tam stříhaj uchem, bumerangy lítaj vzduchem Bájný města jako Gandegáj. Buše voní exotikou moře zase romantikou slunce, palmy, pláže – to je ráj.

Rf.: Austrálie žije ve mně…

Koala tam na mě vejrá, jako bych byl její strejda pštrosové se klátí krajinou, divý tance pestrých rajek s peřím nadýchaných krajek zdaj’ se pohádkovou vidinou.

Rf.: Austálie žije ve mně…

Ptakopysk tam mele pantem snad by chtěl být kosmonautem, nebo aspoň lítat jako pták. V tý zemi jsi nebi blíž, nad hlavou máš Jižní kříž a hvězdy jako rozsypanej mák.

Rf.: Austrálie žije ve mně, opačnej pól naší země na ni hlavně v zimě myslívám. Když jsou u nás krutý mrazy, v Austrálii choděj nazí u krbu pak na ni vzpomínám. U krbu pak na ni vzpomínám. (hlavně na ty holky vzpomínám.)


1 - Moje Austrálie

2 - Vrať se, chlapče, kde jsi žil a rost

3 - Ředěná whisky

4- Podivný vidění

5 - Muž, který to risknul

6 - Svatý Dan

7 - Umírající pastevec

8 - Já a můj pes

9 - Říční zátoka

10 - Zlaté strže řeky Palmer

11 - Kněz z Clevelendu

12 - Hoši z velkejch pastvin

13 - Desatero klubu tuláků

14 - V buši je domov můj

15 - Milión much

16 - Měl jsem čtyři kámoše

17 - Bohatej farmář Bill

18 - Bratrstvo klokaní pracky

19 - Mantl John

20 - Australskej čaj

hudba - Mirek Hoffmann / text  - Ulbert, Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Vrať se, chlapče, kde jsi žil a rost      zpěv: M.Hoffmann

Vy eukalypty u nás ve stráni já v dálce slyším vaše šeptání: Buď volný jak klokan nebo pštros, vrať se chlapče, kde jsi žil a rost.

Rf.: Důvodů je k návratu až dost vrať se, chlapče, kde nejsi jen host kde máš tátu, kde máš mámu, vrať se, chlapče, kde jsi žil a rost.

Já ve snách slyším bouřit vodopád a vidím slunce v horách zapadat a cítím vůni placek chlebových zase  na mě domov jarem dých´.

Rf.: Důvodů je k návratu až dost…

Teď slyším černých mužů rytmy znít jak buší k tanci, k nebi zvedaj´štít, na jazyku cítím lesní med ze stromů, co zvou mě domů zpět.

Rf.: Důvodů je k návratu až dost vrať se, chlapče, kde nejsi jen host, /: kde máš tátu, kde máš mámu, vrať se, chlapče, kde jsi žil a rost.:/


21 - Soudek rumu

22 - Dám si přes rameno pingl

hudba - Mirek Hoffmann / text  - Ulbert, Hoffmann

 

Ředěná whisky                                   zpěv: M. Krbec

Náš soudní dvůr byl z prken a  z kůr a před ním stál spoutanej chlap, byl den jako troud, když konal se soud, pan soudce si do vousů hráb: Řek´: Copak       je s ním? A vypustil dým, že klacek by snadno v něm stál. Je úkladnej vrah, či na zlato sáh´? A polda řek: Né! Jen se rval. Tak on se nám rval a do nosů pral? Tak za tohle dám mu pár let, teď, poldo, chci pít,      tak koukej hned jít a přines mi whisky a led.

Whisky bystří mi vtip a případ jde líp když o právu mám rozhodnout, mně stačí jen lok, s ním tabák má krok a pak bude správnej můj soud. Ven policajt šel    a přines, co měl, pan sudí se na whisky smál, jen omočil ret, řek´ poldovi hned: Ty chlape, tys břečku   mi dal! Lejt vodu si tam dovedu sám ty se žlučí dokážeš hnout! No tak přistup blíž a hned uvidíš jak vypadá australskej soud.

Víš, co teď chci? Ty voháňko psí, vidět chci červenej sos! A pravičkou hned mu ohryzek zved a levou mu rozplácnul nos. Řek: Australskej soud není žádnej kout, kde by ses podvodem blýsk! Pak sebral ten šmejd, co k pití měl bejt a flaškou mu do hlavy třísk.     A polda měl dost, chtěl vyklidit post, ale soudce mu řek´: Jenom klid! Teď rváče zbav pout, tak rozhodl soud a ty půjdeš za katr hnít. A tuhletu močku tam pít!          


hudba - Mirek Hoffmann / text  - Ulbert, Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Podivný vidění                                  zpěv: P. Král

Když jsem jednou ovce hnal, večer pad´ jak černej král tma jako když deku pověsí. Každej spal, já taky leh´, zavřel oči, ztišil dech, náhle kolem táhne procesí: Vpředu klokan skáče tak, že mu plandá prázdnej vak  a dingo vedle jako kamarád. Brácho rychle, už je čas, jasně slyším dinga hlas: Poběž s námi, country budem hrát.

Rf.: Dál a dál tu, na mou duši zástup pochoduje buší, u tůně si dají s chutí po doušku. Párek koal se jen směje neví, co se tady děje, stejně jako hejno papošků.

Už je tady jeřáb z hor, s pelikánem zpívaj chór, co je slyšet až na jižní pól, flétnu píská bandikud, k ní se přidaj zvuky dud, který laděj melodii v moll. Vrána třímá taktovku, brolga zpívá lidovku o tom, že nad zlato je jen sůl, pštros jí stojí nablízku, necpe hlavu   do písku, ale krkem kroutí jako starej vůl.

Rf.: Dál a dál tu, na mou duši…

Během další vteřiny vyskákali z bažiny tři ropuchy       a jeden ropušák, se zad vaky sundali a z nich potom tahali banjo, housle a začali hrát. Vedle krajta se zmijí hadí tanec rozvíjí a aligátor křepčí s goanou, starej havran na stromě kráká vtipy ohromně, že z nich straky křeče dostanou.                                     

Rf.: Joj, to divadlo je krásný já zapomněl ale na sny,     že se mi to všechno může jenom zdát. Náhle sen mi někdo ničí šéf u ohně na mě křičí: /:Co tu chrápeš, koukej ovce hnát!:/                  


hudba - Mirek Hoffmann           text  - Karel Ulbert

Muž, který to risknul                         zpěv: M.Hoffmann

Jsou u dveří hospody "Ztracenej flek" Mai Karny a milenec, bandita Jack. Ach, neblázni Jacku, ach pro lásku mou proč jezdíš, vždyť četníci po tobě jdou! //:Jen usmál se paličák, ruku ji stisk: Já tančit chci, tak jsem to pro dnešek risk://

A po celej večer Jack lásce se vzdal s Mai Karny jen tančil a riziko bral. Je půlnoc, když náhle sál podivně ztich, slyš kopyta znějí po úbočích! //: Ben Dagen se přiřítil, naběhnul všem, jak s koně jen seskočil, hned vpadnul sem ://

Jsou v dolině četníci, Ben stručně řek a blíží se k hospodě "Ztracenej flek"! Jeď rychle pryč Jacku můj, pobízí Mai, my nějak je zdržíme, o náskok dbej! //: On vteřinu prodlel a polibek dal, pak ke stromu pádil, kde kůň jeho stál ://

A četník, co prokouknul trik Karny Mai, křik:  Ve jménu královny, Jacku se vzdej! Pak závěry zacvakal četnickej sbor, prásk výstřel  a vrátil se ozvěnou z hor. //: Jen výkřik a jásot  a bodák se blýsk a na drn pad bandita, kterej to risk ://

Teď seržant mu u hlavy podržel kříž. Máš Jacku už po všem a s Bohem se smiř! Jack usmál se, neřekl směrem tím nic, pak na dívku klečící stočil svou líc: //: Tak polib mě, má milá, zuby jen stisk. Když hlavu mu zvedla, řek: Jdu na ten risk: //


hudba - Mirek Hoffmann / text  - Ulbert, Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

 

Svatý Dan                                                    zpěv: M.Krbec

Byl zase Kvínslend bez vody, vše začlo kolem schnout, ať v kopcích nebo v dolině je místo trávy troud. Pár zubožených spřežení se sjelo u tůní, co na dálku se hlásily svou divnou nevůní.

Než došli sem, tak zažili jen žár a úpaly a volci spolu s honáky tu břečku hltali. Ti muži potom spílali a plili do všech stran, jen jeden, ten se nerouhal – všem známý Svatý Dan.

On nabádal je k slušnosti, že je to Boží věc a vše, když trochu počkají, se zlepší nakonec. Pak sem tam jeden volek pad, však žádný Danovi, prý zůstávají naživu jen díky Pánovi.

Když první jemu zcepeněl, tu Dan si lehce vzdych, pak poklek vedle mršiny a oči k nebi zdvih: Dnes jednoho´s  mi volka vzal, ty svatý Otče náš, ty zbylý ale ušetři, vždyť dobrý srdce máš.

Jak týden šel, tak Danovi mřel volek den co den a pokaždé on poklekl a pomodlil se jen: Dnes dalšího´s   mi volka vzal, ty dobrý Otče náš, ty zbylý ale ušetři, vždyť potřebu mou znáš.                 

Teď Dan měl volků nejméně, už zbyl mu pouhý pár, pak dalšího mu zahubil ten smrtonosný žár. To Dan  už celý do ruda měl opravdovej vztek, k nebi pěstí zahrozil a rouhavě pak řek´:

Krucinál a himlhergot, copak nemáš cit? Znovu k nebi zahrozil muž, který neznal klít. Vzal´s  mně jich, Pane, sedmnáct a to je blbej žert, i posledního vola vem si –  Ty a nebo čert!

I posledního vola vem si, když´s  mi stádo vzal!           A kletby kolem lítaly, že pohan by se bál. Vtom   obloha se zatáhla a nastal velkej ryk když spustil   déšť a švihnul blesk – a Dan byl nebožtík. A zbylý volek k nebi hýknul: Pane Bože, dík!


Traditional / text  - Karel Ulbert, Hoffmann

Umírající pastevec                                     zpěv: P.Král

Krev barvila pod hochem trávu a kamarád k němu si klek. Když sedlem mu podložil hlavu, on trochu se nadzved a řek:

Dej bič ke mně, přese mě deku a odkopej hlíny pět stop. Kam nemůže sup ani dingo -    a stín ať mám, kde bude hrob.

Pak osekej pěkný dva kůly, ty chtěl bych mít    u hlavy svý a kříž na nich vyřež a sedlo, ať vidí se, kdo tady spí.

Tam v kotlíku mám trochu čaje, tak číš nalej, moji i svou a ťuknem, ať příště se sejdem, kam pastevci po smrti jdou.

Slyš, zakňučel podivně dingo a volá mě, přišel už čas. Tu nezvoní pastevcům hrana, tu jinej se ozývá hlas.

Až padne sem večerní soumrak a slunce až přestane hřát, až na všechno ulehnou stíny, tak vzpomeňte, kdo sem šel spát.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Já a můj pes                                   zpěv: M.Hoffmann

Já střídal bídu s legrací a je to taky dnes, co bejvalo to vím jen sám a tady ten můj pes. My vandrujem       a kempujem, jsme spokojeni vším, ten pes by mohl promluvit a nechce já to vím.

Rf.: Jó, táhnem spolu bušem, já a můj pes. Když je zima klušem, já a můj pes. My se nestaráme, já a můj pes, co do huby dáme, já a můj věrnej pes.

Fajn u ohně se přemejšlí a kolem černej les, co v hlavě mám, to vím jen sám a tady ten můj pes. Nám stačí placka lojová jsme spokojeni vším, ten pes by mohl promluvit a nechce já to vím.

Rf.: Jó, táhnem spolu bušem, já a můj pes. Když je zima klušem, já a můj pes. My se nestaráme, já a můj pes, co do huby dáme, já a můj věrnej pes.

Den uběhne on zalehne, já dám si čoudu šluk a když se někdy namažu, tak jemu je to fuk. On dokud hlídá matyldu je spokojenej vším, ten pes by to moh´ potvrdit  a nechce já to vím.

Rf.: Jó, táhnem spolu bušem, já a můj pes. Když je zima klušem, já a můj pes. My se nestaráme, já a můj pes, co do huby dáme, já a můj věrnej pes. A můj věrnej pes.


hudba - Mirek Hoffmann           text  - Karel Ulbert

Říční zátoka                                                zpěv: M.Krbec

Pět mil po Ridy River je malá zátoka, ta zrcadlí běh nebe, běh z roka do roka. A ukryjí se hvězdy i slunce s ohněm svým v tý pláni s mělkou vodou a se dnem - zlatavým. Zpod balvanitý žuly, kam pohled sotva vnik, zpod kapradin a mechů se dere Rocky Creek. Háj bělokorejch dubů ho stíní hluboce a chladí modrou vodou, než skončí - v zátoce.

Pět mil po Ridy River jsem jednou v neděli jel s Mary Cambelovou k tý vodě zklidněný. A koně se tam pásli, až noční dravec křik. My smluvili se spolu, kde zurčel - Rocky Creek. Pět mil po Ridy River malý domek vznik, byl přímo nad zálivem a stranou Rocky Creek. Pak vyčistil jsem půdu a zoral první sáh a nový zrno zlátlo, když Mary přešla práh.

Pět mil po Ridy River jsou duby na stráži a v širý vodní pláni se nebe odráží. I písek na dně svítí svou barvou zlatavou a v nekonečný pouti jsou hvězdy - nad hlavou. Kde malej domek stával, už nezbyl ani práh a brázdy mýho pluhu déšť beze stopy splách. Čas neúprosně míjí, kde zůstal jas těch dob. Jen mimózy tu kryjí mý Mary tichej hrob.


hudba - Mirek Hoffmann / text  - Ulbert, Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Zlaté strže řeky Palmer                  zpěv: P. Král

Hej, dobalíme bandalír a vzhůru k severu, kde se zlatý nugety válej v Palmeru, tam si denně unce svý z písku vyberu, ze všech zlatejch strží řeky Palmeru.

Rf.: Hurá, hurá tak všichni hlaholí, žlutý zlato čeká nás na konci údolí. Hurá, hurá my táhnem k severu, žlutý zlato čeká nás ve zlatejch - zlatejch stržích Palmeru.

Teď na starosti není čas my věčný smolaři. Vždyť ode dneška už se zas všechno vydaří. Kdo z vás ztratí odvahu, tak s tím se poperu, než dojdem ke stržím řeky Palmeru

Rf.: Hurá, hurá tak všichni hlaholí, žlutý zlato čeká nás na konci údolí. Hurá, hurá my táhnem k severu, žlutý zlato čeká nás ve zlatejch - zlatejch stržích Palmeru.

Až budem všichni u cíle, tak fouknem do měchů a svojí píseň zpustíme pro vlastní potěchu. Tam si každej může řvát písně traperů u těch zlatejch strží řeky Palmeru.

Rf.: Hurá, hurá tak všichni hlaholí, žlutý zlato čeká nás na konci údolí. Hurá, hurá my táhnem k severu, žlutý zlato čeká nás ve zlatejch - zlatejch stržích Palmeru.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

Kněz z Clevelendu                      zpěv: M.Hoffmann

Z Clevelandu byl ten kněz a každej ho znal, kdo do oprátky lez, když před soudcem stál.

Měl na krku zlatej kříž a v očích jen led. A ty náhle pochopíš, že opouštíš svět.

Skončil tak Jimmy Blér i Sušinka Twist, vytáhli v báru kvér, když nešel jim list.

Z Clevelandu byl ten kněz každej mukl ho znal komu do cely vlez, ten smrti se bál.

Skončil tak Dlouhej Ben a Křivák Joe s ním, když přepadli nejeden vlak poštovní.

Z Clevelandu byl ten kněz i já jsem ho znal, dnes do mý cely vlez, jak ledovej král.

U pryčny se pomodlil za každej můj hřích, když v Síni se dohodli na zločinech mých.

Z Clevelandu byl ten kněz teď líbá svůj kříž, ač táhnou mě do nebes, tak peklu jsem blíž. Ač táhnou mě do nebes, tak peklu jsem blíž.


hudba - Mirek Hoffmann / text  - Ulbert, Hoffman

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Hoši z velkejch pastin                       zpěv: M.Krbec

Australáci z Velkejch pastvin, to jsou pěkný drsňáci, všechny seřvou, kdo se stádům v cestě nějak potácí.  Na koních se řítí bušem cestou necestou,  jó, hoši z Velkejch pastvin, pro ty práce je jen hrou.              

Jsou to voni, co se straraj, že furt máme plnej žlab, ale živej biftek hlídat, na to musí přijít chlap! A když sháněj do ohrady, práská jenom bič, jó, hoši z Velkejch pastvin ke všem srdcím mají klíč.

Mají bílý plátěňáky, k tomu pestrou košili na vysoký boty dbají, jen aby se blyštily, hlavu zdobí elegantní klobouk zelený, jó, hoši z Velkejch pastvin ty jsou v módě honěný.

A když v buši zatouláš se a natrefíš jejich kemp, v trávě klidně odpočívaj, jako každej dobrej tremp. Sami ti daj pozdravení, hrnek a v něm čaj, jó, hoši z Velkejch pastvin svoje srdce dobrý maj.

Jak je někde tancovačka nebo mumraj maškarní, tam jsou prostě bez prodlení, pak se zdrží na pár dní,    útratu ti zaplatěj, když něco v kapse maj, jó, hoši z Velkejch pastvin, ti si vrásky nedělaj. Jó, hochů z Velkejch pastvin, těch si váží celej kraj.


hudba  Mirek Hoffmann         text  - K. Ulbert, Hoffmann

Desatero klubu tuláků                         zpěv: P.Král

V Austrálii nestačil by vagon buráků, dostat právo zapsat se do klubu tuláků. Správnej tulák musí plnit v prachu dlouhejch cest uznávaný desatero, tak mu velí čest.

Vlastnit víc jak jedno křoví pro svůj vlastní kemp, nesmí žádnej správnel tulák, stejně jako tremp. Může zajít do kvelbu pro vlastní potěchu, kdo však platí za zboží, je hoden posměchu.

ref.: Jó, desatero tuláků je zákon, kterej musíš vážně brát. Desatero tuláků je zákon, kterej musí každej tulák znát.

Kdo má holky pro zábavu ten si poroučí, ženatýho toho spolek rázně vyloučí. Správnej tulák nikdy nesmí ať je třeba hic, koupat svoje tělo víc, jak jednou za měsíc.

Jízdu vlakem tulákovi dovolí náš klub, kdo si ale koupí lístek to je velkej hňup. Nesmí vydat ani vindru nikde na spaní i kdyby měl přenocovat v kapse klokaní.

ref.: Jó, desatero tuláků je zákon, kterej musíš vážně brát. Desatero tuláků je zákon, kterej musí každej tulák znát.

A když někdy matylda mu brnká vo žebra, nesmí jíst nic jinýho, než to co vyžebrá.         Ale žebrat u kolegy nesmí žádnej člen, jinak    z klubu tuláků je rázem vyloučen.

Žádnej tulák nesmí nikdy, ani v legraci, zajímat, či pokoušet se vůbec o práci. A ten  co se po dvou flaškách těžce zhuláká, tomu vezmou v Austrálii titul Tuláka.

ref.: Jó, desatero tuláků je zákon, kterej musíš vážně brát. Desatero tuláků je zákon, kterej musí každej tulák znát, kterej musí každej tulák znát.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

 

V buši je domov můj                      zpěv: M.Hoffmann

Hů-uu-ji - Hů-uu-ji.Hů-uu-ji - Hů-uu-ji.

Znám já jednu dívku jménem Keit, krásnější  už ztěží může bejt. Keit má v buši místo chajdy, sluj a tam je druhej domov můj.

Každej pátek v Cherwil když zamknu krám,   tak dám se směrem, kterej dávno znám. Jak  se blížím k její sluji v kamení, tak dávám tajný znamení.

ref.: Hů-uu-ji - Hů-uu-ji. V buši tam, je druhej domov můj.

Krásný, velký oči má jak měď, dráždivá je její temná pleť. Celej víkend prosím slunce, zvolna pluj. Vždyť buš, je druhej domov můj.

Ze tří dnů, co strávím v jejím obětí, je jen chvíle co jak  ve snách proletí. Končí víkend    a když slunce zachází, hlas Keit mě buší provází.

ref.: Hů-uu-ji - Hů-uu-ji. V buši tam, je druhej domov můj.

Hů-uu-ji - Hů-uu-ji. V buši tam je druhej domov můj. Hůji..hůji...hůji...


hudba  Mirek Hoffmann         text  - K. Ulbert, Hoffmann

Milión much                                        zpěv: M.Krbec

Hnát Skotovým průhonem fůj to je děs, bože můj proč jsem jen z kopců sem lez. Tráva tu lepší je, ale ten vzduch, snad je tu na litr milión much.

Rf.: Milión much jako zlej duch, milión křídel teď víří tu vzduch. Milión much má zázračnej čuch, přiletí zdálky  jak ucejtí puch.

Když zastavím abych moh´ něco si sníst, na soustu pro mouchy není dost míst. Neslyším nic než to bzučení hejn a rukama točím jak větrnej mlejn.

Rf.: Milión much jako zlej duch, milión křídel teď víří tu vzduch. Milión much má zázračnej čuch, přiletí zdálky  jak ucejtí puch.

Jak můžou bejt v plechovce, která má kryt, vlítnou i do úst hned jak začnu klít. V nose mám hnízdo a zďobanou líc, čím víc je plácám, tak tím jich je víc.

Rf.: Milión much jako zlej duch, milión křídel teď víří tu vzduch. Milión much má zázračnej čuch, přiletí zdálky  jak ucejtí puch.

Kdo Skotovým průhonem stádo chceš hnát, musíš si přes hlavu organtýn dát a oháňkou vytáčet magickej kruh, jinak tě sežere milión much.

Rf.: Milión much jako zlej duch, milión křídel teď víří tu vzduch. Milión much má zázračnej čuch, přiletí zdálky  jak ucejtí puch.


hudba / text  - Mirek Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Měl jsem čtyři kámoše                          zpěv: P.Král

Měl jsem čtyři kámoše prej rovný jako trám.    A z týhle pětky nakonec jsem málem zůstal sám. První z nich, jak došlo mu, že ňáký trable mám, rychle prásknul do koní a zmizel bůhví kam - Zmizel bůhví kam.

Ten druhej řek, že za mě tělo kulkám nastaví  a za mý prachy připíjel mi pořád Na zdraví. Když pak zjistil, že jde po mě pistolníků pár, rychle prásknul do koní když vlítnul na kočár - Vlítnul na kočár.

Ten třetí tvrdil, že se o vše se mnou podělí      a že prej naše přátelství jen Pán Bůh rozdělí. Až jednou jsem mu ukázal svou holku parádní, tak rychle prásknul do koní a zmizel mi i s ní - Zmizel mi i s ní.

Ten čtvrtej kámoš divnej byl a řečí měl jen pár. Žádná chvála, žádný sliby, žádnej lichej dar. Teď když mám kapsu bez grošů a nikde žádnej zisk, ten jedinej z mejch kámošů mi silně ruku stisk - Silně ruku stisk.

Krátce řek, že nad creekem má tajnej zlatej důl a že se se mnou rozdělí a mně dá z něho půl. Prej dělit se chtěl se všema když jednali by fér, jen čekal kdo je darebák a kdo má charakter - Kdo má charakter.


Traditional / text  - Karel Ulbert, Hoffmann

 

Bohatej farmář Bill                          zpěv: M.Hoffmann

Byl farmář, co k životu všechno, vždy měl.     Je nebožtík - nachlad, když v lijáku jel. Když umíral: Pojďte sem! svejm dětem řek, chci rozdělit vše co mám za lidskej věk.

Mý děti, já pracoval za rokem rok, a bojoval s přírodou, ta byla sok. Tak chraňte mý dědictví, který vám dám. Pojď Johne, vem koalu, co rád ho mám.

Tvůj Mary, je klokánek, co tady spí, ať přinese pohodu do duše tvý. Chraň Michale, papouška do konce dnů, vem Brigito, prasátko neposedu.

Všem ostatním patří ten největší díl, ať nepřou se, můj duch by ztrápenej byl. Jsou v potoce ryby a v povětří pták, ať chytnou si, co chtějí, či nechaj tak.

Tím všechno jsem rozdělil, s každým jsem fér, teď můžu už nabrat jen nebeskej směr. Pak potichu zašeptal, dokud byl živ: Je jasný, že dopil jsem počet svejch piv.


hudba  Mirek Hoffmann         text  - K. Ulbert, Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Bratrsvo klokaní pracky                 zpěv: M. Krbec

Tejden už se courám buší v ruce s mačetou, když tu najdu, na mou duši, chajdu staletou. Byla skoro na spadnutí, na střeše jen plech, člověk by si typnul s chutí, že je rájem blech. Uvnitř byla rázná žena a tři děti s ní, mávala mi před očima prackou klokaní. „To je dobře, že jsi tady, teď nám bude hej, budeš tady bydlet s námi, do práce se dej!“

Rf.: Tak míchám guláš v kotlíku z tý pracky klokaní potají si hledám v koutě místo na spaní. Haranti řvou jako diví, asi mají hlad, jejich máma na mě civí, začínám se bát.

A pak jsem si vyslech’ story, že její muž – hňup sedí už rok ve vězení za ňákej ten lup. Před tím prodal, co se dalo: ovce, krávu, dům dostal šest let natvrdo před rokem k Vánocům. Tak jsem jí řek´ bez cirátů: „Pět let, čert  to vem, budu tedy dělat tátu těm tvejm dětem všem.“ Tak jsme spolu žili bokem, nedělo se nic a dětí bylo každým rokem o jednoho víc. 

Rf.: Tak míchám guláš jako lotr z pracky klokaní než vrátí se jim zpátky fotr domů z vězení. Tak baštíme klokana snad každej druhej den někdy taky potkana, když zatoulá se sem.

Ani jsem se nenadál, pět roků už je pryč ve dveřích jejich fotr stál, byl tenkej jako bič. Přehlídnul to dětský stádo, pracku klokaní, beze slova upaloval zpátky k vězení.

Rf.: Tak míchám guláš v kotlíku z tý pracky klokaní marně hledám v kamrlíku místo na spaní. Guláš teď už míchám kyjem, nic to nezmění doživotně s fotrem shnijem ve svým vězení. Ách jó….


hudba / text  - Mirek Hoffmann

Mantl John                                      zpěv: M.Hoffmann

Tenkrát zjara před léty já zažil příběh prokletý mně ještě dneska po zádech jde mráz. To denně hlídky hlásily, že ovce se nám ztrácely a podezřelej že je jeden z nás. Byl to právě „Mantl“  John kdo zaskřehotal: To je on! a ukázal, kde chudák Jerry stál. A přísahal na Svatýho, že viděl právě Jerryho jak do údolí k dráze stádo hnal. Jerrymu jen zbledla líc a než moh´ vůbec něco říct, přivlíkli ho pod stařičkej strom, tam za jehněčí ohradou má Jerry provaz pod bradou  a druhej konec svírá „Mantl“ John.

Už tejden Jerry v zemi spal, ovce se však ztrácej dál  a my nemůžem od starostí spát. Ráno slyším předáka, že dostaneme padáka, že není už co na pastviny hnát. Když pro koně jsem v mlze šel tak najednou jsem zkoprněl a zůstal jsem stát jako solnej sloup.Tam při jehněčí ohradě seděl Jerry na kládě, pak na tom stromě proklatým se zhoup. V očích výtka, snad i zášť v ruce držel Johnův plášť a průhlednej byl jako řídkej dým. Jen na mě mávnul dolarem, pak splynul s mlžným oparem a zmizel i s tím mantlem Johnovým.

Mě strašil takhle každej den, než pochopil jsem za tejden proč ten mantl, bankovka a zášť. A tak jsme vtrhli po ránu do „Mantlova“ wigwamu a pod matrací našli jeho plášť. A sypaly se bankovky, tam bylo jich snad na stovky a žádný drobný, samý stovany. Po kapsách i v podšívce co vyšmelil John za ovce všechno tu měl v mantlu schovaný. A tak skončil „Mantl“ John my vyvlíkli ho pod ten strom a sám náš předák ho tam pověsil. Než domů jsme se vrátili ten starej strom jsme sklátili a Jerry mě už nikdy neděsil.


hudba - Mirek Hoffmann         text  - K. Ulbert, Hoffmann

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Australskej čaj                                    zpěv: M. Krbec

Pojďte blíž pocestní, co rádi šňaps, domácí utrejchy, rumovej kvas, nad vohněm mám plnej po samej kraj    od sazí kotlík a v něm zlátne čaj.   

Rf.: Pro chuť a na žízeň čaje je dost,kdo tudy projíždí,   to je můj host. V žilách krev rozproudí, radost vám daj’ dva hrnky bez rumu, stačí jen čaj.

Sedni si k ohýnku, dej první lok, nepoznal´s v životě chutnější mok. Nejlepší pití co v okolí maj je z černýho kotlíku Australskej čaj.

Rf.: Pijte ho pomalu, má dobrou chuť, jinak je v žaludku horší jak rtuť. Pijte ho pomalu, nemějte spěch, nebo vám za chvíli naplní měch.

Víc jak dva hrnky však nesmíte pít, s čůráním v okolí není kam jít: Na palouk choděj se klokani pást, v buši by navlhnul do ohně chrást.

Rf.: V potoce tam je zas tisíce ryb nejeden šupináč by z toho chcíp´. Jen ve skalách na jihu tam máte fraj, tam musíte donýst svůj vypitej čaj.


hudba - Mirek Hoffmann         text  - K. Ulbert, Hoffmann

Soudek rumu                                        zpěv: P. Král

Jack Barry se mnou sedal, Jeff Moor i starej Nick       a Tom, co hrál na housle, je dávno nebožtík. A další dobrý parťáci, co šli už k nebesům, my vždycky pili   po práci a v soudku měli rum.

Rf.: V každou možnou chvíli se třásl celej dům, když jsme spolu pili a v soudku měli rum.

Když bylo po stříhání a peněz bylo dost my koupili si soudek a pili na radost. My zpívali jak blázni, až z toho byl jen brum, až nenašli jsme pípu od soudku, kde byl rum.

Rf.: V každou možnou chvíli…

Kdepak jsou ty hrátky, kdy kolem zněl jen smích, jen sem tam malý hádky, však brzo každej ztich’. Když někdo neznal míru, vzal kolťák a pak: Bum! Já palcem držel díru na soudku, kde byl rum.

Rf.: V každou možnou chvíli…

Kamarádi v ráji a v soudku jenom vzduch, po rumu,  co je v háji tu nezbyl ani puch, pryč jsou ovce, kámoši a není tu co pít, tak nezbejvá, než za nima do věčnejch pastvin jít.

Rf.: V každou možnou chvíli se třásl celej dům, když jsme spolu pili a v soudku měli rum. Teď jdu poslední míli, je konec gala dnům, kdy jsme ještě pili a v soudku měli rum.


hudba - Mirek Hoffmann         text  - K. Ulbert,

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zpět na seznam alb

Dám si přes rameno pingl                zpěv: M.Hoffmann

Táhnu zrovna kolem světa, jsem O´Ráily z Dublinu, teď jsem připlul k Austrálii a chci projít pevninu.

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Když jsem přišel do Melbournu, byl tam z toho velkej hluk. Jak si vykládaly holky: Přijel pro mě irskej kluk!

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl.  Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Ach, mý dítě milovaný, co se chystáš udělat. Chceš dát lásku Irčanovi, vždyť ho sotva můžeš znát.

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl.  Jako pravej Irčan přejdu bušem Austrálie půl.

Ach, má máti, drahá máti, dobře vím co dělat mám.   Já jsem jako ten kůl v plotě. Irčan, ten    je taky sám!

ref.: - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Spolu s drahým Irským klukem přejdem Austrálie půl. - Dám si přes rameno pingl, do svý ruky vemu hůl. Spolu  s drahým Irským klukem přejdem Austrálie půl.